Něco o Dolnohbitsku

       Správní území obce Dolní Hbity se rozprostírá několik kilometrů od břehu Vltavy a od přehrad Orlík a Kamýk v okrese Příbram, uprostřed hezké, lesnaté, kopcovité a  turisticky  zajímavé krajiny. Okolní území je členité s výrazným podílem lesů a trvalých travních porostů s množstvím značených cest, vhodné pro pěší turistiku i cykloturistiku. Údolím Líšnického potoka pak vede mezinárodní cyklostezka. Společně s údolím Vápenice patří mezi turisty hojně navštěvované lokality. Množství polních a lesních cest je místy lemováno drobnými sakrálními stavbami. V samotné obci stojí novorománský kostel sv. Jana Křtitele, který je dílem známého architekta Josefa Mockera. Slavnostně byl vysvěcen 24. dubna 1875. Před kostelem vyrůstá památný jírovec statného vzrůstu. V katastru obce se nacházejí další památné stromy " smrk za koupalištěm v Luhách a obrovský dub na soukromé zahradě v Nepřejově. V Luhách a Jelencích se zachovalo několik dřevěných roubených staveb. Nenarušená venkovská architektura je v Kácini. Kdo se vydá směrem k Vltavě, může využít tři hlavní trasy. První a asi nejhezčí vede přes samotu Brodce, Horní a Dolní Líšnici, dále Líšnickým údolím až do Solenic. Druhá, stejně hezká, vede přes obce Nepřejov a Větrov, zde je možno zajít podívat se na takzvanou „Podkovu“, a potom kolem Pacova do Solenic k Orlické přehradě. Třetí cesta k Vltavě vede přes Luhy, Horní a Dolní Třtí do obce Velká a odtud do Kamýka nad Vltavou.

   Historie obce

     Počátky Dolních Hbit sahají do daleké minulosti. Přestože je to obec malá a nenápadná, její historie je velmi bohatá. Vznikla v přesně nezjištěné době, pravděpodobně ve 12. století na tzv. solné stezce, která vedla přes kamýcký hrad Vrš do Prahy. Vesnice je zajímavá již svým názvem, který je jediný v celých Čechách. Původně se ve staročeštině nazývala Tba, což znamenalo dbalý ( tedy pečliví lidé ). Později se přejmenovala Tybity, po úpravě jazyka Janem Husem na Tbity a nakonec na Hbity. První písemná zpráva o obci je z roku 1325, kdy král Jan Lucemburský prodával kamýcké lovčí lesy s přilehlými vesnicemi panu Heřmanovi z Miličína. V Dolních Hbitech se udržuje pověst o tom, že český král Karel IV. v těchto místech zabloudil na lovu, a protože zde chybil, nechal zde postavit kapličku a toto místo nazval Chybity. I když je tato pověst zřejmě nepravdivá, existuje zde jedna zajímavost. Král Karel IV. za doby své vlády osobně jmenoval třikrát kněze pro dolnohbitskou faru. Tento doložený fakt je v našich dějinách ojedinělý, a patrně to znamená, že musel mít ke zdejšímu kraji určitý vztah. Pravděpodobně jezdil do zdejších lesů na lovy a je možné, že si chtěl popovídat se vzdělaným člověkem a třeba i kulturněji přenocovat u zdejšího faráře. Hbitům se nevyhnuly ani husitské války. Vojsko Jana Rokycanského, když táhlo na pomoc Žižkovi před bitvou na Vítkově, vyplenilo při své cestě také zdejší vesnici. Husité zbořili a spálili původní starý kostel. Během třicetileté války si různí zemani a šlechtici prodávali tuto obec, a tak jako v celých Čech panovala i zde veliká bída a utrpení obyvatel a celé Hbity také vyhořely. Po skončení třicetileté války je historie Hbit až do r. 1848 spojena s panstvím v Milíně a ve Smolotelích.