Jelence
Kronika Dolnohbitska
(volné pokračování kroniky našich obcí, které pro vás připravil Vlastimil Velas)
O Jelencích pochází první zpráva až z roku 1651, kdy v seznamu poddaných dobříšského panství k účelům protireformačním z 25. dubna se Jelence uvádějí jako příslušenství rychty drhovské (Drhovy u Svatého pole) a kdy tu byli osedlými jen dvěma hospodáři se svými rodinami a sice:
Jiří Vlk – konšel, stár 60 let s manželkou Mariánou 35 let, syn Jan 16 let, pacholek Matouš cizopanský poddaný (15 let), skoták Petr (13 let) a jakási vdova Anna, děvka (20 let).
Jan Štibal, sirotek (25 let), manželka Mariána (15 let), bratr téhož - Říha, (25 let), současně hajný, třetí bratr Matěj Sirotek (11 let) a sestra Lída (15 let), děvka Anna, Štibalova švagrová (13 let) a podrukyně Káča Řezanková (23 let).
Naproti tomu v berní rule Podbrdského kraje z 30. prosince 1653 je však táž osada uvedena pod názvem Lažany a opět jen se dvěma osedlými, jimiž jsou oba předchozí.
Jiří Vlk – hospodařil tu na 18 stryších orné půdy, ze které na jaro osíval 6 strychů a na zimu 4 strychy, ostatek ležel ladem, aby si půda odpočinula, choval 4 potahy, 3 krávy, 13 jalovic, 25 ovcí a 7 sviní.
Jan Ctibal – (nikoliv tedy Štibal), měl 21 strychu orných polí a osíval z nich na jaro 7 a na zimu 4 strychy, choval dva potahy, 1 krávu, 2 jalovice, 3 ovce a 3 svině. V poznámce stojí napsáno, že role jsou tu prostřední, luk je s potřebu (louky užívá) a dříví z platu (za úplatu) k řece vozí. Zřejmě se tu pilně kácelo a kácení lesa se získávala další půda.
V těch letech byly tedy Lažany – Jelence vlastně jen dvě samoty uprostřed starého hvozdu, které teprve mnohem později se rozrostly na vesnice v běžném slova smyslu. V dobříšském urbáři robot z roku 1605 uvedeny nejsou, takže vznikly zřejmě až po tomto datu.
Většího rozsahu doznala osada pozvolně až v průběhu 18. a 19. století. Podle Jaroslava Schallera: Topografie des Königreichs Böhmen VII 141 Prag 1788 – bylo tu toho roku již 18 popisných čísel, podle Sommera – Das Königreich Böhmen XVI 233 Prag 1849 pak již 27 čísel se 188 obyvateli. Které rodiny to byly dalo by se se značnou obtíží zjistit zprvu z matrik slivických (do roku 1875), později dolnohbitských. Výklad o vzniku místního jména tohoto podává Profous Antonín tak, že ves měla v 17. a 18. století jméno Lažany, toto místní jméno bylo zatlačeno jménem Jelence. Příjmení „Jelence“ doložené již roku 1410 (Jan Ejdenr v publikaci – Deset urbářů českých) str. 260, vzniklo prý z téhož obecního jména, které pak zdrobnělinou ke slovu Jelence (jelen) ec – malý nebo velký jelen. Tolik výklad Profousův, výklad spekulativní a znalostí místní historie nepodložený. Ve skutečnosti se jedná o lidové zcela spontánně vzniklé pojmenování, místo, z toho důvodu, že v minulosti se tu v hustých, civilizací málo dotčených, skorem pustých hvozdech, množila hojnost jelenů, po kterých zbylo i jméno vesnice. To je hned o prvopočátku dokumentováno skutečností, že tu byl i hajný – (Ŕíha – Štibal). Jméno Lažany znamená prý podle Profouse ves Lažanů, to je lidí osedlých na Lázu nebo z Lázu přistěhovalých. To je ovšem omyl.
Kronika Dolnohbitska
(volné pokračování kroniky našich obcí, které pro vás připravil Vlastimil Velas)
O původu a významu osadního jména může však býti spor v tom smyslu, zda je starší a správnější název Lažany nebo Jelence odvozený z přírodního úkazu, naproti čemuž název Lažany pochází až z doby po roce 1620 nebo možná i z doby ještě pozdější, kdy tu na lesních hvozdech začalo pozvolné osídlování v registrech soudu komorního z let 1511 – 1519 (archiv český XIX 416) zapsán totiž půhon (žaloba) správce dobříšského panství Děpolda z Lobkovic a na Bílině, kterým pohání před komorní soud Sixta Kafunka z Chlumu a na Smolotelích proto, že Kafunk honil bez vůle Děpoldovy srny a tenaty srními na lesích jeho k Dobříši příslušejících v ochozech těch, kdež slove na Jelencích, na kterémžto lovu zabil tři srny. Stal se ten půhon 12. prosince 1517.
Je tedy název Jelence původnější a znamenal místa, kde se hojně vyskytovali jeleni natolik, že to bylo nápadné a že podle tohoto zjevu prostor onen tak lidově pojmenován v době již tak dávné. Jelence leží na kótě 505.
V druhé polovině 18. století byl tu již s ohledem na hojnost vysoké zvěře zřízen vrchní fořtovský úřad dobříšský, který kolem roku 1780 řídil příslušník populárního rodu dobříšských lesníků Tomáš Bohutínský. Manželka téhož, paní Kordula Bohutínská, byla po svém skonu 3. května 1784 jako první a jediná pohřbena v dolnohbitském kostele poblíže oltáře sv. Jana Nepomuckého vedle kazatelny. Nad hrobem na zdi býval nápis: „Pod stínem tohoto kříže odpočívá hodná milovnice knížete, paní Kordula, věrná a vždy dobrá manželka pana Tomáše Bohutínského vrchního myslivce v Jelencích, která dokud živa byla, byla všechněm za příklad jest cnosti sloužila. Nyní pak starým i mladým příkladem jest nesmrtelnosti. Dne 3. máje 1784“.
Pro srovnání s dneškem podle údajů jak je k roku 1828 uvádí Streintr na straně 232 měly Jelence toho roku 24 popisných čísel, ve kterých bydlelo 30 rodin se 157 rodinnými příslušníky.
V dotazníku o stavu dolnohbitské fary a jejím rozsahu datovaném 12. září 1829 uvádí farář Josef Duraz o Jelencích: „že zde musí býti poznamenáno, že vesnice Jelence se skládá ze tří částí: první část – vlastní Jelence, druhá Statky a třetí Račana“ (Eichlerova topografická sbírka v archivu Národního muzea). Tolik tedy fakta!
Ovšem podívejme se nyní na nejstarší historii Jelenců, vlastní úvahou a znalostí některých faktů o celém kraji. Pokusme se představit si zdejší krajinu jak asi vypadala před 500 léty. Husté, těžko proniknutelné lesy a zřejmě i dravější potok tekoucí z „Hlubokého“, směrem do Hbit. S tím související i velké množství lovné zvěře.
Vždyť už český král Karel IV jezdil do zdejšího kraje na lovy (podrobnosti o této době jsou napsané v mé kronice) a ten určitě jezdil tam, kde bylo zvěře nejvíce. S tím souvisí jedna velmi, velmi zajímavá věc. Podle pověsti stával v místě zvaném „v zámečku“ malý lovecký hrádek, na který vedla tajná chodba z kamýckého hradu a druhá prý vedla přes Zduchovice do Líšnice (ta je tam dosud). V této chodbě prý byl ukryt velmi bohatý poklad. Krajina „u zámečku“ při troše fantazie tomu dosud napovídá. Skála krytá od severu lesem, potok a možná i zbytky nějaké zahrady před ní na jižní straně. Ovšem toto je pouze pověst. Vraťme se však k historickým faktům. Vznik Jelenců lze poměrně velmi přesně datovat do roku 1633 v rozmezí + - dva roky. Ovšem musíme si uvědomit ještě některé skutečnosti než podáme vysvětlení. V této době už existovala ve zdejším kraji vesnice Dolní Hbity (písemné zprávy od roku 1325) a vesnice Luhy (písemná zpráva od roku 1545). A právě na Luhách žila zemanská rodina pana Myšky. Protože musel odejít do třicetileté války, vedla tuto tvrz paní Myšková sama. V době žní musela pomáhat sklízet úrodu, třebaže to byla šlechtična, a dne 24. srpna 1632 na ní spadla stodola a tuto ženu zabila. Rovněž pan Myška padl ve válce. Tvrz připadla jinému majiteli na rozkaz krále. Někteří poddaní z této tvrze se rozcházeli do okolí. A právě Jiřík Vlk odešel z Luhů a usadil se v místě dnešních Jelenců. A tento muž založil tedy Jelence. A proto si troufám říci že Jelence byly založeny v letech 1632 – 1634. Ovšem lidé se měli na Luhu u paní Myškové dobře, protože vládla mírně. A protože byli smutní ze smrti své paní, nazval Jiřík Vlk tuto osadu „Plačiště“. Přeložena ovšem do naší mluvy. Od tohoto data uplynulo zhruba 20 let než došlo k prvnímu sčítání lidu (berní rula podbrdského kraje) a ves se uváděla v roce 1653 jako Lažany. Proč, to nelze zjistit přesně, ovšem během těchto 20 let se postupně na Luhy asi zapomínalo a zřejmě vlivem těžké výslovnosti názvu „Plačiště“ (nebo slovo ztratilo význam, v té době docházelo ke změnám v jazyce) bylo z nějakého neznámého důvodu změněno na Lažany.
Dalším důkazem a zajímavým momentem je zmínka, že Jiřík Vlk a Jan Ctibal chovali více potahů a přivydělávali si stahováním dříví k Vltavě. V těchto létech prodělávala velikou stavební horečku Praha a ta potřebovala dřevo a jak jinak než plavěním po řece. Většina dolnohbitských lidí si takto přivydělávala, jak se píše v různých historických materiálech. Jak by mohl přijít na toto tento Jiřík Vlk? Vždyť je to podle mne prakticky důkaz toho, že pocházel z Luhů a to znal a proto choval více tažných zvířat. Proč by je jinak držel? Více potahů měli i lidé dolnohbitští, luhovští ale u lidí z Horních Hbit a z Jablonné, u těch je uváděn vždy jen jeden potah pouze pro vlastní potřebu. Potom se osada rozrůstala, přicházeli další lidé a docházelo ke kolonizaci celého kraje. Potom už je možný i výklad jména, že zde bylo hojně zvěře a majitelé dobříšského panství, kam Jelence patřily, pravděpodobně sem jezdili lovit a zřejmě začali nazývat toto místo Jelence a to se během dalších let vžilo tak, že se zachovalo dodnes.
Jednou z přírodních zajímavostí v okolí Jelenců je místo zvané “Homole“. Skoro na rovném poli najednou jako by vyrostl kopec. Výškový rozdíl je téměř 20 m. Půda je hlinitá a na vrcholu jsou kameny. Další dvě takové homole jsou naproti „třetí skále“, „u zámečku“ a čtvrtá (méně znatelná) na poli „za Žáčkovic“. Jedná se zřejmě o přírodní útvary vytvořené v dávných dobách erozí vody z potoka. Ovšem při pohledu na „homoli“ mě napadá, někdy nesmyslná fantastická myšlenka, zda se nejedná o uměle vytvořené opevnění lidí v předhistorické době. To je ale fantazie.
Kronika Dolnohbitska
(volné pokračování kroniky našich obcí, které pro vás připravil Vlastimil Velas)
Článek z novin Nové Příbramsko ze 17. října 1964
Úsvit v Jelencích:
„Společenský život v Jelencích, malé obci v Povltaví, se začal utvářet před 7 lety, kdy bylo rozhodnuto, že v místě bude vybudována farma státního statku. Životní podmínky tu byly tíživé. V té době funkcionáři MNV šli do nového volebního období s pevným programem. Elektrifikovat obec, svépomocí občanů vybudovat prodejnu, úřadovnu MNV a pohostinství se společenským zařízením. Nezalekli se ani téměř půlmilionového rozpočtu. Jakmile se ve vesnici rozsvítily první žárovky v roce 1958, směřovala jejich cesta do zátopového území na vodním díle Orlík. Získali zde několik objektů k rozbourání a tím cenný materiál. Do Jelenců jej přiváželi pracovníci státního statku. Během necelých dvou let postavili v Jelencích prodejnu i úřadovnu. Přibyla chuť i do další práce. Znovu spojili občané svoje síly a odpracovali přes 18 000 brigádnických hodin zdarma. Je to přes 100 hodin na každého obyvatele. Na odborných pracích odpracovali 1 200 hodin zdarma. Nezměrná obětavost a vůle přinést své obci nový život dala bohaté plody. V sobotu 10. října 1964 bylo nové společenské středisko slavnostně otevřeno. Jelence ve své historii nepamatují tak slavnostních chvil. Přišli se potěšit i místní rodáci a občané ze širokého okolí. Za dobré organizátorské práce funkcionářů MNV v Jelencích a obětavost obyvatel tak vzniklo dílo, které podstatně změní celý společenský život v obci. Občané, vesměs pracovníci státního statku, dostali tak možnost scházet se v příjemném prostředí a projednávat své záležitost. Svazáci, požárníci a další složky mohou nyní snáze kulturně pracovat. Jde tu nyní i nakupovat, stravovat se - na to vše dříve nebylo ani pomyšlení. Tím však péče o zvelebení obce pro funkcionáře MNV nekončí. Letos v srpnu bylo započato s výstavbou kravína, farmy státního statku. Jde o to, aby byl ještě letos pod střechou. I na této akci jistě občané z Jelenců pomohou. Vždyť tak budují svoji novou lepší vesnici.“
Významná data: Jelence
1957 – zavedena elektřina
1958 – založen výbor žen
1959 – asfaltování silnice - Višňová - Hbity
1959 – utvořeno myslivecké sdružení Jelenka
1961 – založen Červený kříž
1964 – dokončen „kulturní dům“
1960 – 14. září - otevřena prodejna v kulturním domě
1967 – uděláno veřejné osvětlení
V roce 1973 se prvně v dějinách konala na Jelencích „zlatá svatba“ manželů Josefa a Anežky Šmejkalových v čísle 20. Této svatby, kterou připravil MNV v Jelencích, se zúčastnili zástupci ONV a domu kultury v Příbrami. Učitelé ze ZDŠ z Dolních Hbit a děti z Jelenců přišli manželům Šmejkalovým k tomuto slavnému dni v jejich životě blahopřát a zazpívat.
Kronika Obce Jelence je psána od roku 1934 a začíná vzpomínkou na 1. světovou válku.
Z kroniky:
Z naší živé paměti uvádíme pro budoucnost to, že od 26. července 1914 byla vyhlášena mobilizace v celém Rakousku – Uhersku. Okolo 11 hodiny dopolední se v naší obci objevil automobil, ve kterém přijel posel s vyhláškou. Vyhláška byla vyvěšena na dveře kovárny, která patřila Josefu Maříkovi, kováři v Jelencích. Všichni občané se scházeli k vyhlášce, četli a při tom se říkalo, že válka bude brzy skončena. V pondělí ráno 27. července nastalo loučení s našimi občany. Loučení bylo smutné, když otcové museli opustit ženy, děti a synové rodiče, sestry, bratry, svoji rodinu, rodnou obec atd, atd.
Následující údaje jsou opsané z knihy: Úplný adresář a popis politického okresu příbramského. Sestavil a vydal: Václav Kudrnáč v Turnově, vytištěno 1908.
Jelence
Obyvatelů: 248, domů 41
Starosta: Burian Fr., radní: Dědina Jan, Žáček Jan
štěrkový lom Josefa Mandíka
Živnostníci: hostinský: Záruba Václav
kupec: Žák Matěj
kovář: Mařík Josef
kolář: Horký Antonín
Majitelé větších usedlostí:
Burian Fr. - č. 17 - 30 korců
Žáček Jan - 70 korců
Mandík J. - 75 korců
Vacek Fr. - 80 korců
Burian Fr. - č.13 – 110 korců
Kronika Dolnohbitska
(volné pokračování kroniky našich obcí, které pro vás připravil Vlastimil Velas)
JELENCE V létech 1840- 1850 byly do matrik také zaznamenány přezdívky jednotlivých usedlostí.
Podívejme se tedy, jak vypadaly Jelence v roce 1843.
Číslo popisné:
1 „u Pánů“, „u Oberjögru“- dům vrchnostenský, v němž bydlíval František Bohutínský, později též Josef a František. Nyní tam bydlí hajný František Rych a žena Josefa. Přezdívky podle společenského postavení bývalých obyvatelů - knížecích lesních.
2 „u Hřebenských“, u „Dymáků“ - hospodyně Barbora Ševcová, stará hajná.
3 „u Mandíků“ - hospodář Vojtěch Mandík, žena Kateřina. Přezdívka nebyla, protože Mandíkovi tam bydleli již asi 150 let.
4 „u Žáčků“ - hospodář Matěj Žáček, žena Anna. Říkalo se tam, jak se majitelé skutečně jmenovali.
5 „u Falářů“ - hospodyně Anna Farářová, vdova. Nebyla přezdívka, správně se jmenovali Farářovi; svědčí o pohodlné výslovnosti.
6 „u Frantinů“ - hospodář Martin Vlasatý, žena Majdalena. Přezdívka podle příjmení bývalého hospodáře.
7 „u Volšánů“ - hospodář Matěj Žáček, žena Anna. Přezdívka podle přírodního prostředí (chalupa mezi olšemi). Hospodář měl však svoji individuální přezdívku z německého die Hummel - čmelák- čili Humlík. Důvod, proč se mu tak říkalo, není jasný.
8 „u Třešňáků“- hospodář Vojtěch Vlasatý, žena Marie. Přezdívka podle příjmení bývalého hospodáře.
9 „u Šenkýřů“, „u Šenkyříka“ – hospodář Matěj Žák, žena Anna. Přezdívka podle povolání současného hospodáře.
10 „u Žáků“ - hospodář Jan Žák, žena Anna. Zde bydleli Žákovi dlouhá léta, přezdívka není.
11 „v Pastoušce“, „u Pastýřů“ - hospodář Vojtěch Mašek, žena Anna. První přezdívka je podle druhu stavení, druhá podle povolání bývalých obyvatelů.
12 „u Havířů“- hospodář Václav Lukšán, žena Majdalena. Přezdívka podle příjmení bývalého hospodáře (zemřel 1771).
13 „u Budařů“, - hospodář Matěj Burian, žena Lidmila. Přezdívka podle druhu budovy.
14 „u Hajného“ - starodávně „u Velasů“ - hospodář Ondřej Míka, vdovec, hajný. První přezdívka je podle povolání současného hospodáře, druhá podle bývalého hospodáře.
15 „u Kováře“, „ve staré forstovně“ - hospodář Vavřinec Stropnický, kovář, žena Marie. První přezdívka je podle povolání současného hospodáře, druhá označuje původ chalupy.
16 „u Mašků“ - hospodář Tomáš Mašek, žena Anna. Říkalo se podle jména.
17 „u Potockého“, „u Potockých“ - hospodář Jan Burian, žena Josefa. Přezdívka podle
přírodního prostředí, chalupa je vedle potoka.
18 „u Mašečka“ - hospodář Jan Klouda, žena Rozálie. Přezdívka není jasná. Kloudovi
neměli s Maškovými nic společného, jejich předchůdci (Suchopárovi) také ne. Je však možné, že měli pole najaté od Mašků, nebo chalupu na pozemku, který původně patřil Maškovi.
19 „u Králíčků“ - hospodář Jan Králíček, žena Majdalena. Říkalo se podle jména.
20 „v Žáčkově chalupě“ - hospodáři Jan Mašek a Jan Muzikář - vdovci.
21 „u Hampeisů“ - hospodář Václav Fajt, žena Marie. Přezdívka podle příjmení bývalého
hospodáře.
22 „u Podrůžka Žákova“ - hospodář Martin Burian, žena Anna.
23 „u Cmundů“ - hospodář Josef Havránek, žena Majdaléna. Tato přezdívka je podle
oblíbeného jídla. Nemůže to být podle jména bývalých hospodářů, protože tato chalupa byla postavena až na začátku 19. století a bydleli tam jenom Havránkovi.
24 „u Frantíka“ - hospodář Josef Burian, žena Kateřina. Přezdívka podle křestního jména
bývalého hospodáře.
25 „u Fořtů“ - hospodář Mikuláš Hermann. Postaveno 1830. Přezdívka podle povolání
bývalého hospodáře Doubrovského.
26 „u Pastejříčka“, „u Kuby Frantíkova“ - hospodář Jakub Muzikář, žena Anna. První
přezdívka je podle povolání současného hospodáře. Je zdrobnělá pro odlišení od čísla 11, kde se říkalo u Pastejřů. Druhá přezdívka označuje vztah současný - hospodář - tchán - jejich křestními jmény.
27 „u Mandíčka“, „u truhláře Mandíkova“ - majitel František Mandík, postaveno 1843. První přezdívka označuje vztah syna k otci, druhá povolání současného hospodáře s připojením jeho příjmení.