Luhy
Kronika Dolnohbitska
(volné pokračování kroniky našich obcí, které pro vás připravil Vlastimil Velas)
V městském archivu dobříšském je uložen nedatovaný a nepodepsaný německy koncipovaný akt, vztahující se na událost ve vsi Luhu u Dolních Hbit. V českém překladu zní onen zápis doslovně takto: „Léta páně 1631 v pátek po oktávu sv. Jana Křtitele (1. července) stala se se svolením urozeného a statečného pána Jana Jiřího Saláta z Kromberka, hejtmana panství dobříšského, dobrovolná smlouva, že totiž urozená paní Žofie Myšková z Dobřenic dvůr svůj ve vsi Luhu se vším příslušenstvím tak, jak jej předtím měla a jak jej v jisté částce svého ověnění a jiných dluhů od svého pana manžela urozeného a statečného pana Albrechta Myšky ze Žhonic s úplným zajištěním a plnou penzí 30. června 1629 ujala, prodala opět vcelku a nedílně vlastním bratřím urozeným a statečným pánům Hruškům za 1050 kop míšenských, jak je to vše v trhové smlouvě v lepší trvalé formě obsaženo a dohodnuto.“
Jmenovaná paní Žofie Myšková obdržela tedy záhy po uzavření smlouvy zálohu 150 kop míšenských. Ostatní ale sumu peněz mají jmenovaní páni bratři častěji jmenované paní Myškové odváděti od sv. Jiří 1632 počínaje až do doplacení celé sumy po 50 kopách, kteréžto peníze podle znění kupní smlouvy jí paní Žofii Myškové náležejí a patří. Jelikož svrchu jmenovaný pan Václav Hruška takový dvůr v ustanovených termínech nezaplatil, nastěhovala se opět p. Myšková do dvora a když na den sv. Bartoloměje (24. srpna) svážela obilí, spadla obecní stodola a ji zabila. Jelikož nejsou žádní přátelé, její manžel i s dětmi ze země se vystěhoval, zabavil jsem takový dvůr k rukám její vysoce hraběcí milosti a dal paní Myškovou po křesťanském způsobu pohřbíti.
Předcházející chmurné sdělení možno v zájmu místní historie luhovské doplniti ještě několika dalšími údaji pro obec Luhy však ostatně nepříliš četnými. Tak roku 1445 dne 24. února převedl Petr Skřipla věno své manželky Markéty 40 kop grošů pražských, které měla pojištěno deskami zemskými na dědinách Luhu, na dvorech kmetcích, polích, lukách, pastvinách atd. na dědiny Jindřicha Korky z Korkyně na Knovízi u Slaného: roku 1451 obdržela Markéta věno své plně navráceno.
V taxaci dobříšského panství z roku 1584 uvádějí se tři potoky pstruhový: jeden pod rybníkem Papežem (na Dobříši), druhý sloví Líšnice a třetí u vsi Hrabří, tedy v Luhách samotných. Je to potok vyvěrající v horním mokřadu asi 1 km východně od osady Jesenice (Háje) a deroucí se přes Káciň kolem Dolních a Horních Hbit směrem na Luhy a Dolní Třtí k samotě Vápenici - uváděné roku 1653 jako osamělý mlýn, rozrostlé však na dnešní rozsah až v 30. létech minulého století. Ve stabilním katastru z roku 1839 označen od pramene ke Kácini přes Dolní Hbity k Luhům jako pototk „Kovářský“, pak „Vápenický“, ale v Dolním Třtí se zove „Luhovským“.
Roku 1585 v květnu napomínala česká dvorní komora Oldřicha Myšku na poplatním dvoře v Luhách, aby zanechal vodního pytláctví v „potocích našich“, to je v potocích, kde rybolov, jmenovitě na pstruhy byl vyhrazen králi , tedy i v dnešním potoce „Vápenickém“.
V elaborátu zemského měřiče Šimona Podolského u Podolí z 10. července 1598, který koncem 16. století vyměřoval dobříšské lesy, hlavně ale jejich okrajové části, zjištěn kus lesa nade vsí Luhem (jinak Hrabřím) zove „Vlčí Čepel“, čím je doložena jednak podvojnost osadního názvu Luhy (Hrabří), jednak stáří dnešního lesního názvu vlčího plemene v těch končinách.
Dne 30. června 1624 prohlásil Albrecht Myška před císařskou konfiskační komisí, že nemá nikde žádného pozemkového jmění mimo poplatní dvůr na gruntech dobříšských, t.j. právě onen dvůr na Luhách, který později držela již zmíněná paní Žofie Myšková, což mu dosvědčil i Václav Mladota ze Solopysk na Zrůbku, takže konfiskace dopadla pro něj příznivě. Záhy na to odešel pro víru ze země, čímž končí zprávy o jeho dalším osudu. Manželka pak zašla nešťastným způsobem, jak svrchu vylíčeno a dvůr zabrán pro Mansfeldské panství dobříšské.
Ves Hrabří, zvaná později Luhy, byla naproti tomu v minulosti vesnicí značně rozměrnou, neboť se roku 1605 uvádí, že tu bylo 14 lidí usedlých, kteří na úroku svatojiřském odváděli 2 kopy 33 grošů českých a na úroku svatohavelském jen o půl groše více, slepic úročních tu bylo 22 – počítajíc za ně po 2 gr. , učinila 44 grošů, vajec úročních 45 počítajíc za kopu po 6 gr. , vynášelo to 1 kopu 57 grošů, takže suma všeho vypsaného platu stálého dosahovala 7 kop 52 grošů. To při kapitulizaci po 50 kopách za jednu kopu znamenalo cenu vesnice na 393 kopy 20 gr. Českých.
Kronika Dolnohbitska
(volné pokračování kroniky našich obcí, které pro vás připravil Vlastimil Velas)
V téže vsi byla krčma výsadní, v níž se čas od času rovněž do týdne vydávaly přinejmenším 2 věrtele piva, počítajíce z každého věrtele užitku mimo náklad po 10 groších, to do roka učinilo 17 kop 20 grošů, kladouce za každou kopu po 25 kopách, to v taxe vynášelo 433 kopy 20 grošů českých. Více jest při téže vsi potok pstruhový, za kterejž se tuto v jedné sumě pokládá 20 kop. Avšak již před tím ve středu před Milkulášem 1570 podával hejtman do komory české v Praze stran panství dobříšského, že ves Hraštice, ves Homole, ves Hrabří, ves Nečíně, víska Třtina (dnes Třtí) a víska Skalice, tyto vísky a lidé v nich jsou nově ustanověný a jinde porůznu na tom panství a lesích, kterýchžto v počtu 50, bez koní, chudí a platů ještě žádných nedávaly. Podobně se v Vejtahu uvádí, že z úroku svatojiřského ze vsi Hrabří se odvádí 54 grošů a půl denáru českých.
V berní rule Podbrdského kraje z roku 1653 popisuje se ves Luhy takto:
Rolníci:
Jiřík Třešňák - měl 30 strychů polí orných a 5 strychů porostliny, na jaro osíval 7 strychů, na zimu 4 strychy , měl 4 potahy, 2 krávy, 4 jalovice, 15 ovcí a 12 sviní, měl krčmu a handloval v dříví.
Jan Šilhavý - měl 18 strychů polí orných, které však vůbec neosíval, 2 potahy, 6 jalovic, 3 ovce a 8 sviní, v poznámce uvedeno, že dříví z platu vozí.
Jan Černý - měl 15 strychů polí orných, z nihž na jaro osíval 4 strychy, na zimu 3 strychy, měl 3 potahy, 2 krávy, 5 jalovic, 7 ovcí a 12 sviní, v poznámce uveden, že z platu dříví vozí.
Chalupníci:
Jan Třešňák – měl 9 strychů polí orných, na nichž na jaro osíval 3 strychy a na zimu 1 strych, měl 2 potahy, 1 krávu – v poznámce uvedeno, že dříví z platu k řece vozil.
Jiřík Vlk- 9 stychů polí orných a 3 strychy porostliny, na jaro osíval 2 a na zimu 3 strychy – v poznámce uvedeno, že tu je již jen místo té usedlosti.
Matěj Tichý – měl 12 strychů or. polí, na jaro osíval 2 strychy a podobně tak i na zimu, neměl však žádného dobytka kromě 2 sviní.
Matouš Mašek – s 12 strychy or. polí, na jaro osíval 2 strychy a podobně i na zimu, choval 2 potahy, 1 jalovici a 2 svině, v poznámce uveden, že k řece z platu dřív
Pusté chalupy:
Pichačovská - se 6 strychy porostlin, ale jen pusté místo
Hotovská - s 5 strychy porostlin, ale jen pusté místo
Šimkovská - s 5 strychy porostlin, ale jen pusté místo
Kravská - s 5 strychy porostlin, ale jen pusté místo
Zahradníci:
Anna Zajíčková - vdova bez jakéhokoliv pozemkového majetku usídlená zde však až do roku 1652
Poustky:
Bečvářovská - bez jakéhokoliv pozemkového majetku
Šipelská - bez jakéhokoliv pozemkového majetku - obě jen pustá místa se zbořenými chalupami
To je tedy obraz obce Luhy na konci třicetileté války, která jako jiné silně válkou utrpěla.