|
Dolní Hbity se jako jedna z vesnic středního Povltaví může pochlubit tím, že zde stojí jedna z nejstarších škol na okrese Příbram.
Ve staré kronice se píše, že první škola zde byla zřízena v roce 1783 nebo 1789. Před tímto rokem se vyučovalo různě v domech zdejších usedlíků. Nová škola byla nejprve jednotřídní, ale v roce 1828 je již zmíněna jako škola dvoutřídní. Další zápis v kronice pak popisuje podobu školy. Počet žáků navštěvujích zdejší školu rok od roku rostl a tak v roce 1882 hovoří již o pěti třídách.
Současná školní budova byla vystavěna v roce 1883. Dne 5.března roku 1881 se konala veřejná dražba na stavbu budovy. Přihlásilo se celkem 6 podnikatelů. Nejnižší byla nabídka Josefa Vopičky ze Svatého Pole, který školu postavil za 14900 zlatých. Už 19.dubna 1881 byl položen základní kámen a v roce 1883 se začalo vyučovat. Počet dětí v prvním školním roce byl 366 a vyučovalo se v 5 třídách.
Poměrně podrobné informace o dění na zdejší škole nám poskytují dochované pamětní knihy. První z nich - "Kronika obecné školy v Dolních Hbitech" je vedená od roku 1871 do roku 1915. V ní je možné zjistit přesný počet žáků navštěvujících školu a také jména konkrétních učitelů. Mezi nimi určitě za zmínku stojí pan řídící Václav Mareš, který učil ve zdejší škole od roku 1871 a právě on založil zdejší kroniku. Tento učitel zemřel 3.září 1901 a na jeho místo nastoupil pan Alois Puchta, který v psaní kroniky úspěšně pokračoval. Za jeho působení byla u školy zřízena zahrada.
První světová válka zasáhla také do dění života v Dolních Hbitech. Zdejší učitelé byli povoláni k vojsku. V roce 1915 odešel Ladislav Pritz a v roce 1917 také Josef Beneš. Učitele nahrazovaly ženy, které po jejich návratu školu opět opouštěly. Díky nedostatku uhlí bylo několikrát přes zimu přerušeno vyučování. V roce 1917 musela škola k válečným účelům odevzdat školní zvony. Poslední rok války 1918 zasáhl českou zemi i obec Dolní Hbity rozsáhlou epidemií španělské chřipky. Většina žáků i pedagogů onemocněla, někteří zemřeli (např. Josef Beneš). Školní vyučování se po dobu epidemie nekonalo. Nový školní rok 1918 - 1919 začal tak sice o dva měsíce později, ale o to slavnostněji. V ten den byl všem připomenut vznik samostatného státu československého. V lednu 1919 opustil školu řídící učitel A. Puchta, odešel do výslužby. Jeho nástupcem se stal zdejší učitel Ladislav Pritz.
Období "První republiky" bylo ve znamení rozkvětu školy. Ve škole proběhly různé stavební úpravy a jednotlivé místnosti se nově vymalovaly. Rok 1920 se stal pro školu i obec velmi památným. 10.října 1920 navštívil školu i obec prezident Tomáš Gariggue Masaryk v doprovodu vůdce anglického dělnictva Albertem Thomasem. Společně si prohlédli školu, podepsali se do kronik a prošli v doprovodu občanů celou obec. Večer se v obci konala posvícenská zábava a i tu vzácní hosté poctili svou návštěvou. Pan prezident si dokonce s místní občankou paní Zajíčkovou zatančil polku.
Školní rok 1930 - 1931 začal s novým řídícím učitelem. Dosavadní řídící učitel Ladislav Pritz byl ustanoven odborným učitelem v Příbrami a na volné místo byl dosazen Karel Vávra. V tomto roce také zahájil svou činnost školní rozhlas, v němž podával informace nejen pan řídící, ale promlouval zde i ministr školství a národní osvěty. Pan Karel Vávra byl velmi často nemocný a tak od roku 1931 byl jmenován jeho zastupujícím učitelem Václav Sosnovec, v roce 1934 byl pak jmenován novým řídícím učitelem. Jeho vedení podléhala škola pouze jeden rok, neboť školní rok 1935 - 1936 zahájil nový řídící učitel František Rys. Ten vedl školu i v době vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava a propuknutí 2.světové války. Toto období bylo pro obyvatele dobou bídy, hladu a nemocí. V roce 1939 řádil v zemi záškrt, který si vyžádal několik životů. Dlouhá zima, vysoké mrazy a nedostatek uhlí byly pravidelnou příčinou přerušení vyučování. Podle výnosu Presidia české zemské rady pro Čechy v Praze č. 3406 ze dne 22.6.1940 bylo nařízeno, aby i školní kroniky byly zabaleny, zapečetěny a uloženy jako závadné knihy. A tak jsou další roky německé okupace vylíčeny ve zvláštní kronice. Místo jejího uložení mi není známo.
Rok 1945 byl oslavován jako rok ukončení zla, německého běsnění a války. V květnu se do obce vrátil i oblíbený farář František Jásek, který byl zatčený a vězněný gestapem pro ilegální činnost. Po úklidu a všech potřebných úpravách ve škole začalo opět pravidelné vyučování.
Podle zákona ze září 1945 byla v obci otevřena Újezdní měšťanská škola. Byla umístěna v prvním poschodí školy, v přízemí zůstaly třídy obecné školy. Do výuky byl zařazen nový předmět "Politická výchova". Problém, který musela škola řešit byl nedostatek kvalifikovaných pedagogů. Někteří nastoupili vojenskou službu, jiní odešli do pohraničí. Také počet žáků každým rokem klesal. Zatímco před válkou navštěvovalo školu 290 žáků, v roce 1946 jich bylo jen 227.
Dnem 1.září 1948 vstoupil v platnost nový školský zákon, kterým byla zavedena jednotná škola s devítiletou docházkou. Obecná škola se stala pětiletou školou národní tedy 1. stupněm, Měšťanka čtyřletou tedy 2. stupněm. Poválečná léta přinesla do školy také nové vybavení - tabule, lavice, nábytek, učebnice i knihy do žákovské knihovny. Následující školní rok byl1949 - 1950 nezahájil řídící učitel František Rys, který měl zdravotní problémy. Právě kvůli nim v následujích letech řídil školu Josef Lantora. V roce 1951 byly jako novinka do škol zavedeny žákovské knížky. Do nich měly být kromě vyučovacích výsledků a chování žactva zapisovány také pochvaly i napomenutí a tresty. Vzhledem k tomu, že převážná část žáků byla přespolních, byl rozvrh hodin od roku 1950 se souhlasem nadřízených orgánů upraven tak, že celodenní vyučování bylo dvakrát v týdnu, jinak se učilo jen dopoledne.
Rok 1953 byl ve znamení organizačních změn. Školní docházka se změnila na osmiletou, zanikla tak tedy škola národní i Měšťanská. Byly vydány nové učební osnovy, podle nichž učitelé zhotovovali své učební plány. Problémy nastaly především s nedostatkem učebnic. Ale škola nebyla postavena jen na výuce. Během školního roku se žáci zúčastnili několika zajímavých výletů po krásách české země. Starší žáci se podíleli na několika brigádách - např. česání chmele a sběr brambor. Ve škole pak fungovala Pionýrská organizace a Jiskry a také několik zá jmových kroužků - např. kroužek dovedných rukou, pěvecký a recitační, střelecký, fotografický a sportovní. Dobrých výsledků dosáhl pak "mičurinský" kroužek pod vedením Josefa Lantory. Žáci se také účastnili sportovních soutěží a spartakiád.
Od roku 1956 byly do vyučování zavedeny nové předměty a to ruční práce a praktická cvičení. Dílenské práce nemohly být zavedeny pro nedostatek učebního prostoru. Tehdejší ředitel školy J. Melka vypracoval plán pro vybudování školní dílny.
Od ledna roku 1962 se rozhodlo, že bude pro žáky zařízeno stravování. Stravovna byla vybudována v bývalém pohostinství "U Zajíčků".
Od roku 1968 - 1969 jeli žáci poprvé a pak jezdili již pravidelně na lyžařský výcvik. Několikrát byli v Krkonoších, později začali navštěvovat Šumavu. V roce 1968 oficiálně školu opustil dosavadní ředitel J. Melka a jeho nástupcem byl jmenován dosavadní zastupující ředitel Josef Lantora.
Okupace vojsky Varšavské smlouvy zasáhla i do dění v obci. První vojáci přišli 25.8. na Brodce a pak přijeli rovnou do obce. V lesích mezi Jelenci a Budy pobyli sovětští vojáci až do konce října 1968. Všechny louky v lesích a přilehlé lesní cesty obsadili svou válečnou technikou. Průchod lesem byl zakázán, jen autobus s dělníky směl projet. Musel být ovšem přesně označen. V lesích zněly často rány ze samopalu, lidé se báli vstupovat do lesů i když byla právě sezóna hub. Tento stav trval až do konce října 1968, kdy se Rusové odsunuli.
Od školního roku 1976 - 1977 (po zrušení školy ve Smolotelích) dojížděli žáci do školy v Dolních Hbitech. V dubnu v roce 1979 byla při škole zřízena školní družina, která dodnes funguje a stále je hlavní vychovatelkou p. Marie Lantorová.
Revoluční rok 1989 a změny, které s sebou přinesla "sametová revoluce", pochopitelně zasáhly i oblast školství. Na školách proběhlo vyjádření důvěry či nedůvěry vedení. Na zdejší škole byla jednoznačně vyjádřena důvěra vedení školy. A tak ředitelem školy zůstal p. Milan Němec a jeho zástupkyní p. Božena Pelcnerová. Změny ve školství provedlo i MŠMT. Jednou z nejdůležitějších byla možnost vybírat si z několika cizích jazyků a zrušení povinné výuky ruského jazyka. Byla zrušena desetiletá školní docházka a obnovena devítiletá. Nedostatkem základní školy zůstala absence velké tělocvičny. Žáci nejprve užívali sálu v pohostinství, od roku 1992 jezdili v zimním období do tělocvičny v Kamýku nad Vltavou. Od roku 1995 se mohli žáci začít učit pracovat na počítačích, jejichž počet se do dnešního dne několikanásobně zvýšil.
Rok 1995 byl ve znamení boje o získání financí od MŠMT. Školní jídelna a družina byly opět umístěny v budově patřící soukromníkovi, kterému měla být vrácena v rámci restituce. Také stav budovy byl havarijní, vlhká omítka opadávala. Nakonec díky úsilí všech dostala obec od státu potřebnou finanční částku na stavbu nové školní jídelny a školní družiny. Ve výběrovém řízení vyhrála stavební firma Kompakt z Příbrami. Ve stejném roce se rozhodla odejít do důchodu dosavadní ředitelka školy p. I. Weinerová. V červnu se proto konal konkurz, ale novým ředitelem nebyl zvolen nikdo. Nakonec, po domluvě, zůstala p. I. Weinerová ve funkci dočasného ředitele do konce roku 1996.
Mezitím začala a úspěšně pokračovala stavba nové budovy. S blížícím se začátkem školního roku se musel vyřešit problém, kam umístit třídy. Nakonec byla 1.třída umístěna v budově mateřské školy, 2.třída ve školní družině a 4+5.třída v hasičské zbrojnici. Další problém nastal s příchodem topné sezóny. Stará kotelna už nefungovala a nová ještě nebyla. A tak se sháněly elektrické přímotopy do tříd. Přesto se nepodařilo vše dostatečně vyhřát a tak byl upraven i školní rozvrh. V říjnu byly pak konečně přivezeny nové kotle a začalo se topit.
Se začátkem zimy se stavební práce přesunuly dovnitř budovy. Dělníci omítali stěny, rozváděli elektřinu, vodu, dláždili chodby a současně pracovali v přízemí ve školní kuchyni a jídelně. A pak vyvstal nový problém. V přízemních místnostech školy koncentrace radonu několikrát převyšovala povolený limit. Po dlouhých měřeních bylo rozhodnuto provést protiradonová opatření tj. vykopat podlahy, instalovat odvětrávání a udělat podlahy nové.
V prosinci byla slavnostně předána nová školní budova k užívání. Okamžitě se tam přestěhovala 9.třída, sborovna a pracovna PC. Dole ve staré budově se zatím pracovalo.
S koncem školního roku se s prací ve školství rozloučila p. I. Weinerová. Další rok už zahájila nová p. ředitelka Vlasta Šťastná - Pecková, která vyhrála v konkurzu. Ale to už jsme v současnosti. Dějiny školy pokračují a tvoří je žáci i učitelé svou každodenní prací.
V rámci projektu MŠMT “Internet od škol“ získala škola šest nových počítačových stanic a připojení na Internet. Žáci se učí nejen s pomocí učebnic, ale také encyklopedií, výukových programů na počítačích nebo během Projektových dnů.
Do výuky se povinně začlenila Výchova k volbě povolání a Environmentální výchova (péče o životní prostředí) a Ochrana člověka za mimořádných situací.
Škola navázala úzkou spolupráci s řadou organizací např. Policií ČR a zapojila do výuky na prvním stupni projekt bezpečného chování Ajax. Stranou nezůstává ani zdraví, podílíme se na projektu Zdravé zuby, Školní mléko a pomáháme dětem z rozvojových zemí v rámci projektu „ Panenka“ organizace UNICEF.
Ani v péči o životní prostředí nezůstáváme pozadu. Ve škole pravidelně sbíráme hliník, papír, plastová víčka, použité baterie a žáci třídí odpad do určených odpadkových košů.
Od školního roku 2007/2008 začala probíhat výuka ve škole podle nového Školního vzdělávacího programu „Škola poznání a přátelství“. Ten vypracoval pedagogický sbor školy na základě Rámcového vzdělávacího programu vydaného MŠMT. Výuku podle nového vzdělávacího programu začali žáci prvního a šestého ročníku a postupně nahradí vzdělávací program Základní školy.
Ale to už jsme v současnosti. Dějiny školy pokračují a tvoří je žáci i učitelé svou každodenní prací.
Mgr. Radka Hlaváčová, učitelka na ZŠ
|
