DOLNOHBITSKÝ KOSTEL
Přesné datum založení prvního kostela v Dolních Hbitech není nikde uvedeno, ale předpokládaná doba dostavení je rok 1368. První zmínka je v registrech papežských desátků z roku 1369, kde se uvádí poplatek v desátcích z tohoto roku z hbitské fary.
Neexistuje ani žádný popis jak původní kostel vypadal, ale podle doby a místa postavení to byl patrně malý kostelík postavený v gotickém slohu.
Další údaje o dolnohbitském kostele jsou v knize „Husitské vojny“, kde se píše,že před bitvou na Vítkově v roce 1420 vyzval Jan Žižka své spojence v Táboře, aby mu přišli na pomoc. Toto vojsko, které táhlo z Tábora na Prahu, vedl husitský kněz Jan Rokycanský ( zvaný též Rokycana). Přebrodili se u Kamýka, dobyli a rozbořili hrad Hunec, táhli mimo Zduchovice a dostali se až někam do míst současné Křasovky. Odtud údajně rozbořili svými děly hbitský kostel. Celá zdejší krajina byla silně zalesněná a kostel byl asi nejlépe viditelné místo. Dolnohbitští občané nekladli husitům nějaký odpor. Pokud se k nim nepřidali, pravděpodobně se schovali v okolních lesích a čekali, až se vojsko přežene. Jan Rokycanský potom postupoval dále směrem na Dobříš, kterou vyplenil a rovněž tak Nový Knín, protože obě tato města byla protihusitsky zaměřená. O stavu kostela této doby až do jeho plného obnovení nejsou žádné informace.
Podle dostupných údajů byl kostel v plném rozsahu obnoven až v roce 1597. Nebyl to však farní kostel, ale patřil pod farnost Slivice.
Ke změně došlo v roce 1783, kdy se stal samostatným na základě zřizovací listiny a odvoláním na vysoký dvorský dekret z 15.4. 1783. Od tohoto roku také začaly být vedeny zdejší samostatné matriky a farní knihy. Kostel se začal nazývat a psát farní kostel v Dolních Hbitech, zasvěcený sv. Janu Křtiteli.
V roce 1783 byl zřízen nový hřbitov, který je na současném místě a starý hřbitov v okolí kostela byl postupně rušen. Pohřbívat se tam definitivně přestalo v roce 1785. Zpočátku byl nový hřbitov omezen jen příkopem, dodatečně obehnán přiměřenou zdí. Jako první byla na hřbitově pochována Anna Procházková ze Smolotel. Márnice na novém hřbitově byla postavena v roce 1837.
Podle dostupných informací z první poloviny 19. století původní kostel vypadal takto.
Postaven byl z kamene, délka asi 18,5 m, šířka asi 8,5 m.
Střešní krytina tašky ( prejzy ), měl 8 oken, jedny hlavní vstupní dveře, součástí byla sakristie a kruchta.
Měl tři oltáře – hlávní zasvěcený sv. Janu Křtiteli byl postaven v roce 1692.
Postranní oltář zasvěcený sv. Janu Nepomuckému.
Postranní oltář zasvěcený mučedníkům Janu a Pavlovi.
V kostele bylo 10 klekátek, 1 zpovědnice, 1 kazatelna, malé varhany, křtitelnice.
Kostelní věž byla ze dřeva, ve věži byly 2 zvony.
Kolem kostela a hřbitova byla zeď.
V roce 1834 patřily ke hbitské farnosti následující vesnice – Dolní Hbity, Horní Hbity, Káciň, Jablonná, Jelence, Luhy, Vápenice, Třtí ( část ), Kaliště, Větrov, Líšnice ( část ), Smolotely.
Celkem 2 424.osob.
Podřízeno - panství Milín – 378 osob
panství Dobříš – 1377 osob
panství Smolotely – 669 osob
Fara se nachází asi 80 m od kostela, vybudována byla jako kamenná stavba v roce 1787, v souvislosti s odloučením zdejší farnosti od Slivice. Tím vznikla její potřeba pro místního faráře.
Z dostupných zdrojů není známo kdy a kým bylo rozhodnuto o zbourání starého kostela a výstavbě nového. Hlavní důvod ale byl ten, že pro svou velikost a celkově špatný stav nevyhovoval potřebám zdejší kolátury ( původ z latiny – collatura, hovorově také kolátora ), české vyjádření farní obvod ( osada).
Nejsou ani informace o tom, jak byla stavba financována. Značnou část patrně tvořily dobrovolné sbírky, svůj podíl určitě měla i sama římskokatolická církev. Není ani známa celková výše nákladů stavby.
Bourání starého kostela začalo 24.2.1868, bohoslužby se potom konaly na faře ve velkém pokoji, v letních měsících venku před farou.
Obrázek původního kostela
10.6. 1868 byl za účasti velkého množství lidí položen základní kámen, který byl přivezen z Horních Hbit a vysvěcen příbramským vikářem Josefem Votýpkou.
V časopise „Hlasy katolické“ byla uveřejněna zpráva z příbramského vikariátu ze dne 14. června 1868 položení základního kamene v následujícím znění.
Svěcení základního kamene k chrámu Páně Hbitskému dne 10. června, den to před Božím tělem, se odbývalo způsobem slavným. Již dva dny před tím pracováno na slavnostních chvojím, kvítím a prapory ozdobených branách: u vchodu do vesnice dva vysoké jehlance korouhvemi okrášlené postaveny. Večer před tím dnem střelbou z hmoždířů v hořejších i v dolejších Hbitech, slavným všemi zvony vyzváněním, jakož i krásným na vrchu nad obcí ohněm a osvětlením ohlašována přicházející zejtřejší slavnost. Na den slavnosti samé hned z rána lidé se scházeli ze všech stran, o půl sedmé hodině byla tichá mše svatá, po té se hnul průvod do hořejších Hbit, před nímž v čele značná část osadníků se svými obecními starostmi jela koňmo; za hřmění střelby druhá část osadníků, kteří v hořejších Hbitech se shromáždili, jeli koňmo naproti.
V hořejších Hbitech zástupy lidu shromážděného stály okolo kamene základního, jenž byl na dvou čtyřspřežných krásně kvítím a věnci ozdobených vozech, již připraven. Odtud bral se průvod následovně: Napřed jela část jezdců, za nimi s korouhvemi školní i odrostlejší obojího pohlaví mládež, kapella, muži, druhá kapella /kteréž obě střídajíce se nábožné písně přednášely/, druhá část jezdců, družičky, vozy s kameny, opět družičky všecky bíle oděné, třetí část jezdců, pak konečně ženy. Byl to pohled věru dojemný, na všech tvářích patřiti bylo nábožnou radost a nadšenost. K desáté hodině přibyl průvod na určité místo: touž dobou z farního domu vyšlo v průvodu velebné duchovenstvo s v.d.p. vikářem, zároveň farářem zdejším v čele, doprovázeno patronátním komisařem a jinými vzácnými hosty. Na staveništi měl d.p. vikář jadrnou uchvacující řeč, v nížto dokazoval, že krásný a ozdobný chrám vyžaduje I. čest osadníků, II. jejich duchovní i tělesný prospěch a III. že toho vyžaduje sama velebnost Božská. Spolu pochválil nábožnou obětavost osadníků a neopomenul k setrvanlivosti povzbuditi, načež započaly obřady a slavnost skončila slavnou mší svatou a četnou asistencí. Že nábožná krev v žilách hodných občanů zdejších ještě probíhá, lze souditi, ze všeho toho, co osadníci zvláště z dolejších a hořejších Hbit pro zvýšení slavnosti té /ač jsou krupobitím postiženi/ byli podnikli. Bůh jim požehnej, zachovej a utvrdiž v započaté horlivosti, a popřej jim, aby dočekavše se dostavení nového chrámu, v něm ještě dlouhá léta duchovní pomoci a útěchy nalézali.
Projektantem stavby kostela byl vyhlášený architekt Josef Mocker , který se kromě řady jiných slavných staveb podílel i na dostavbě chrámu sv. Víta na pražských Hradčanech. Kostel je postaven v novorománském slohu.
Kostel byl dostaven v r. 1872 ( bez vnitřního zařízení).
1872 ( 2.5. ) byla připevněna báň na věž do které byly umístěny pamětní listiny.
1872 – dodány a pověšeny zvony.
1872 – dodány hodiny od p. Prokeše ze Sobotky.
1872 – stavba varhan od známého varhanáře Karla Vocelky ( viz rubrika Dolnohbitské varhany).
1874 – stavba oltářů, kazatelny, zpovědnice, lavic – prováděli p. Keller - umělecký truhlář z Prahy, p.Vaněk - pozlacovač z Prahy, obrazy maloval p. Bernard - akademický malíř z Prahy.
1875 – dodána tkzv. Věčná lampa, která byla zavěšena 3.3. 1875. Koupena byla ze sbírek mládenců a panen celé osady.
V kostele jsou 4 oltáře. Hlavní oltář zasvěcený sv. Janu Křtiteli, boční oltáře sv. Janu Nepomuckému, sv. Janu a Pavlovi, sv. p. Marii.
Do věže byly namontovány hodiny, které měly ciferníky na čtyři světové strany. Zvláštností původních hodin bylo to, že měly přehozené ručičky, malé ukazovaly minuty a velké hodiny. Odbíjení prováděla zvláštní kladiva. Každou čtvrthodinu 1 úder kladiva do menšího zvonu, půlhodinu 2 údery, třičtvrtěhodinu 3 údery, před celou hodinou odbilo kladivo na menším zvonu 4 údery, potom odbíjelo kladivo stanovený počet do velkého zvonu. Hodiny se natahovaly každý den speciální klikou, hodinový stroj měl 3 závaží.
K vysvěcení celého kostela došlo 24.4. 1875 pražským kardinálem Bedřichem Schwarzenbergem a od tohoto data se mohly v kostele konat bohoslužby a ostatní církevní akce v plném rozsahu.
1886 – byly opraveny původní lavice za starého kostela a umístěny pod kruchtu.
1894 – na hlavní věž byl umístěn hromosvod.
Zajímavosti z 20. a 21. století
V roce 1924 měla dolnohbitská osada ( kolátura ) 2250 katolíků, 20 jinověrců a patřily k ní obce Dolní Hbity, Horní Hbity, Jablonná, Jelence, Káciň, Kaliště, Horní Líšnice, Dolní Líšnice ( 3 čísla) , Větrov a samota Placy.
V roce 1948 začal být do Dolních Hbit zaváděn elektrický proud, a tím pádem také do kostela. Osvětlení bylo umístěno na hlavní oltář i na boční oltáře, byly zavěšeny tři lustry se žárovkami místo svíček a osvětlena byla další potřebná místa.
Požár kostela v roce 1968
26. ledna uhodil do věže kostela nečekaně blesk, vypukl požár, uhořelo téměř 10 m krovů a uvolnilo se značné množství břidlice, která s kusy dřeva při požáru létala na všechny strany kolem. Křížek, který byl umístěn na věži odlétl až na horní část dnešního hřiště, které tam tehdy ještě nebylo. Značné škody vznikly také uvnitř kostela, při hašení vodou došlo k poškození varhan, stropu a omítky.
Ještě v letních měsících roku 1968 byla opravena věž a začalo se s opravou varhan a omítky. Oprava byla dokončena v roce 1969.
Opravovaná věž v roce 1968
Opravy kostela po roce 1989
Velká, dá se říci generální, oprava vnější části kostela začala na přelomu let 1992 a 1993. Byla provedena výměna povrchu střechy a celková oprava omítky. Břidlice na střeše a malé věži byla nahrazena plechem, na velké věži břidlice zůstala. Dokončení bylo závislé na finančních prostředcích a provedeno bylo na začátku nového tisíciletí.
V roce 1998 byl kostel vyhlášen Kulturní památkou České republiky.
V současné době není kostel farním kostelem, ale patří pod farnost Krásná Hora.
Pohled na kostel ze všech světových stran, výrazný portál u hlavních vstupních dveří a některé vnitřní části objektu. Daleko více snímků je k nahlédnutí po otevření odkazů na hlávní stránce o Dolních Hbitech.
Fotky je možno zvětšit.
