Dolnohbitský soubor "ZÁŘE"
V letech 1964 a 1965 působil v dolnohbitské škole dětský hudební, pěvecký a recitační soubor pod názvem „ZÁŘE“, který proslavil Dolní Hbity v celém okrese Příbram a Středočeském kraji.
Pojďme se podívat, jak uvedený soubor v Základní devítileté škole v Dolních Hbitech vznikal a působil. Všechno souvisí s příchodem učitele Josefa Nechyby do Dolních Hbit v roce 1962. Ve školním roce 1962/63 učil 4. třídu, ve které jsem byl žákem a většina spolužáků třídy se o dva roky později stala členy uvedeného souboru.
V prvním školním roce se však zatím v souvislosti se zpěvem nic nedělo. Měli jsme dvě hodiny týdně hudební výchovu a patrně si prověřoval naše schopnosti a možnosti zpěvu. Zaměřoval se na sport, chodili jsme hrát fotbal a v zimě hokej. Pamatuji si, že zima v tomto školním roce byla velmi tuhá, pololetní prázdniny byly prodlouženy o 2 týdny a chodili jsme hrát hokej proti 5. a 6. třídě a vítězili jsme.
Když na podzim začal školní rok 1963/64, pokračoval trend učitele Nechyby se zaměřením u kluků na sport, u děvčat na ruční práce a šikovnost v tom, co budou jednou v dospělosti potřebovat. Začal se ale více projevovat zpěv a zpívání. Naučil nás některé písničky, které nebyly ve školním zpěvníku, podle kterého se písničky měly zpívat. Na přelomu roku a v roce 1964 jsme vystupovali s kulturní vložkou na řadě výročních schůzí, které se ve Hbitech i v okolních obcích konaly. V jarních měsících roku 1964 naše třída navštívila školu ve Smolotelích a ve Stěžově, odkud v novém školním roce 1964/65 přešla do 6. třídy do Dolních Hbit řada žáků. Mezi nimi i řada členů budoucího souboru. Prověřeny musel mít p. Nechyba i dobré zpěvačky a zpěváky u dvou vyšších tříd, to je ve školní roce 1964/65 7.třída a 8. třída a několik žáků z nižších tříd.
Když začal školní rok 1964/65, svolal začátkem září Josef Nechyba všechny žáky, které měl vytipované do nového souboru a sdělil nám o co půjde. Rozhodl se vytvořit soubor, který bude mít okolo 50 členů, budou v něm hudebníci, zpěváci a recitátoři. Upozornil nás i na to, že soubor bude mít pravidelné zkoušky, kterým budeme muset věnovat čas. A protože členy souboru byli většinou žáci 6., 7., a 8. třídy, kteří měli 2x týdně odpolední vyučování, to bylo v úterý a ve čtvrtek, zkoušky se konaly v pondělí nebo ve středu, popř. v sobotu, protože volné soboty tehdy ještě nebyly. Časově to všechno bylo velmi náročné, zejména pro žáky z jiných obcí. Přesto drtivá většina vydržela a nikdo účast v souboru nevzdal.
Měsíce do konce roku se tvrdě nacvičovalo. Jednalo se zejména o souhru hudebních nástrojů a rozdělení a sladění hlasů na první a druhý. První veřejné vystoupení se konalo na vánoční besídce v sále místního pohostinství. Bylo tam přítomno množství žáků školy, kteří byli vystoupením souboru velice překvapeni.
Začal rok 1965 a pro soubor pokračovala tvrdá příprava. Blížilo se místní kolo tkzv. STMP, celý název Soutěž tvořivosti mládeže a pracujících. Tam se mohl cestou školy přihlásit každý s předváděním zpěvu, hudby, výtvarného umění apod. Byla určena komise, která vyhodnotila úroveň a kvalitní účastník mohl postoupit do okresního kola. Místní kolo proběhlo v lednu a soubor, který začal používat název „ZÁŘE“ neměl konkurenci, a proto byl postup do okresního kola jistý.
Začala příprava na okresní kolo STMP, kde vedoucí souboru J. Nechyba očekával podstatně silnější konkurenci desítek základních škol, zejména z Příbrami, Dobříše, Sedlčan, Rožmitálu, Březnice a dalších velkých obcí. Rozšířil proto soubor o dvě kytary a hudební rytmické chrastítko. Dále doplnil do repertoáru dvě džezové skladby, které se později staly obrovskými hity. Cílem přípravy bylo celkové zkvalitnění hraní i zpěvu.
Okresní kolo v Kulturním domě Příbram proběhlo v dubnu 1965 a Dolní Hbity dosáhly velkého úspěchu. Soubor „ZÁŘE“ postoupil do krajského kola, které se konalo v měsíci květnu v Nymburce. Pokračoval asi měsíc pilování a zdokonalování hudby, zpěvu a recitace.
Náplní repertoáru souboru „ZÁŘE“ byly některé písničky lidové ( Roztrhaná chalupa), ruského repertoáru ( Políčko pole) a další. Dále tři písničky džezového charakteru, které zpíval Zdeněk Troler, a duo Marie Mendlíková, Jana Trolerová. Písničky nikdo předtím neslyšel, ani starší generace, takže se říkalo, že jejich autorem byl J. Nechyba. Jak jsem již výše uvedl, vystoupení těchto zpěváků se stalo velice populární. Protože krajské kolo bylo nahráváno rozhlasem, objevily se na podzim 1965 písničky ve vysílání Českého rozhlasu. Ne všichni je sice slyšeli, ale pro Základní devítiletou školu v Dolních Hbitech a pro všechny členy souboru to byl obrovský úspěch.
Na vystoupení v krajském kole v Nymburce jsme jeli velice dobře připraveni, nic jsme tam nepokazili a náš výkon byl na vysoké úrovni. Po vystoupení v dopoledních hodinách jsme potom čekali až do podvečerních hodin, než porota rozhodla. Závěr byl ten, že do celostátního kola nepostupujeme. Bylo to určité zklamání, ale z dětského pohledu jsme to přijali. Nic jiného nám také nezbývalo. Jak jsme se později dozvěděli velice rozhořčen se stanoviskem poroty byl vedoucí souboru J. Nechyba. A měl pravdu. V porotě někomu vadilo, že do celostátního kola postoupí malá vesnice a ne velké město.Takže porota přijala stanovisko, že náš soubor na přihlášce neměl uvedeno, zda jde o soubor hudební, pěvecký, recitační, ale všechno zahrnul do jednoho vystoupení. Nechyba s porotou tvrdě diskutoval, ale bohužel neměl šanci. Asi hráli již tenkrát roli něčí vyšší zájmy. Přesto tato účast dolnohbitské školy byla velikým úspěchem a již nikdy v budoucích letech takových výsledků nebylo dosaženo.
Při psaní tohoto článku jsem vycházel z fotografie, která je na stránkách, podle podpisů jsem identifikoval několik členů, které jsem již více než 50 let neviděl. Dlouho jsem lovil ve své paměti, jak se to všechno tenkrát odvíjelo. Ptal jsem se i bývalých členů souboru J. Dědiny, V. Charváta, L. Pučálky. Podle počtu žáků na fotografii se nedá stanovit náš přesný počet v souboru. Třeba na fotce je podpis J. Žáčkové, ale na fotce není. Proto pokud budete číst tento článek o souboru „ZÁŘE“ a budete chtít něco doplnit nebo opravit, napište do rubriky Diskuze nebo na mojí mailovou adresu javeji@seznam.cz.
Závěrem se ještě zamysleme nad jednou věcí. Proč Josef Nechyba nezůstal ještě jeden rok v Dolních Hbitech a celý soubor se nepokusil o podobný úspěch v dalším roce. V souboru nebyl nikdo kdo vycházel. Všichni by zůstali, a tak se mohlo jenom zkvalitňovat, popř. rozšiřovat ( měnit ) repertoár o další populární písničky. Přišli by i další žáci ze
Smolotel a Stěžova. V Dolních Hbitech existovala na přelomu roku 1965/66 malá dětská hvězdička, která kdyby zazpívala sólovou písničku, musela by šokovat každou porotu. Byla to Miluška Vostarková a kdo ji slyšel zpívat určitě mi dá za pravdu.
Důvodů proč Nechyba nezůstal mohlo být více. Mohl se obávat, že v dalším ročníku nemusel mít soubor úspěch už v okresním kole a do kraje by vůbec nepostoupil. Dalším důvodem mohlo být, že ani úprava názvu souboru ( pěvecký, hudební, recitační ) by nepomohla. Možná, že diskuze s porotou a organizátory v Nymburce byla vedena tak silnými slovy a výrazy, že se bál, aby to souboru nebylo v dalším ročníku negativně vráceno. No a nebo vycházel z toho, že dosáhl maxima, že se nemá za co stydět, a že v nejlepším se odchází. Skutečný důvod se již nikdo patrně nedozví.
My všichni, kdo jsme byli členy souboru, na toto období určitě vzpomínáme velice kladně, vtisklo nám to základ k zálibě o hudbu a zpěv, a to většinu z nás poznamenalo na celý život. No a za to za všechno musíme poděkovat učitelovi Josefu Nechybovi.
 - soubor.jpg)
Horní řada zleva:
B. Hanuš, J. Černá, J. Linhart, J. Pilecký, L. Šilhánková, E. Linhartová, L. Tahavská, L. Rys, P. Švehla, J. Rysová, Z. Burianová
Prostřední řada zleva:
J. Vítek, P. Melichar, J. Bolinová, D. Jechová, Z. Zárubová, B. Křivonosková, J. Vacek, J. Velas, J. Chýle, H. Mandíková, L. Pučálka
Dolní řada zleva:
A. Slepičková, M. Bambousková, V. Nechybová, V. Soukup, Z. Troler, M. Mendlíková, J. Trolerová, V. Spilková, B. Hůla, V. Záruba, A. Zárubová
Muzikanti zleva:
V. Dědinová ( basa), P. Záruba ( bicí), J. Dědina ( chromatika), J. Slepička ( trubka), J. Beneš ( chromatika), V. Charvát (housle)
Během ledna a února 1965 si každý člen souboru sám vyřezal z kůry oválný tvar – viz obrázek. Centrálně se pak natřel bezbarvým lakem, přilepil se na něj bílý váleček s písmenem Z jako záře a na opačnou stranu se přilepil spínací špendlík, aby se dal přichytit ke košili. Tento symbol souboru jsme pak nosili při každém vystoupení.
